Fotogalerie

CHAOS, NEBO DOKONALÉ PLYNUTÍ?

Snad každý typicky “západní člověk” utrpí v Asii kulturní šok. Indie je v mnoha ohledech tolik jiná - na první pohled špinavá a chaotická, ale přesto jaksi uvolněná a přátelská. Tim nám hned po příletu “nasadil Indické brýle”, díky kterým bylo snadnější  pozorovat každodenní shon na ulicích. Na západě jsme od malička kontrolováni a posuzováni, zda-li se chováme správně, nebo špatně. Usilovně se tedy snažíme mít život pevně v rukou, soupeřit a vyhrávat. Můžeme říci, že nás charakterizuje konkurenční boj.

Pilířem života Indů je naopak důvěra a odevzdání se. Nenechte se mýlit, odevzdáním nemyslím beznaděj. Odevzdám-li ze sebe pro dobro společnosti to nejlepší a jsem-li jako jedinec schopný akceptovat vše, co mi život přináší a to s vírou, že jsem malá, ale podstatná součást většího celku, pak je má každodennost založena na spolupráci. Co se nám na ulicích jeví jako nezměrný chaos, mezi sebou naopak organicky spolupracuje - auta, rikši, tuktuky, chodci, povozy, psi i krávy. Nikdo se tu nevzteká, ani nezlobí. Tak, jako se krevním řečištěm zdánlivě nekontrolovaně ženou krevní buňky, se chová i indická doprava. Krev i lidé se přece potřebují někam dostat, nechtějí si ublížit a proto troubí. Dávají tak ostatním signál: “Jsem za Tebou, jsem vedle Tebe, odbočuji, předjíždím!” a věřte, nevěřte, báječně to funguje i bez striktních dopravních pravidel. Jenže díváme-li se na indický ruch západním měřítkem, pak si koledujeme nejen o kulturní šok, ale rovnou o infarkt.

Na vlastní kůži jsme si výše popsané ověřili hned první den při jízdě rikšou v hustém provozu aut i v zalidněných, uzoučkých uličkách starého tržiště v Dillí. Rikša je vlastně kolo, ke kterému je připojen takový vozíček pro 2 až 3 pasažéry. Uličky tržiště nejsou více než 2m široké, lemují je boxíky odchodů zarovnané zbožím od podlahy až po strop. Potřebujete-li třeba nové sárí, víte, že všechny obchody prodávající sárí najdete v jedné uličce hezky vedle sebe. Konkurence se tu neřeší. Nakupování v sobě totiž skrývá možnost navázání vztahu a ten je mnohem cennější, než vydělávání peněz. 

Cílem naší cesty skrze organický chaos bylo největší tržiště s kořením v Asii. Už z dálky se vzduchem nesla štiplavost a ostrost vůní, kterou záhy doplnilo divoké kýchání, smrkání a kašlání - sliznice nás všech okamžitě zahájili ochrannou misi. Oči se nestačily divit rozmanitosti tvarů, barev i velikosti těchto cenných surovin, ale zasněné bloumání není v Indii dovoleno. Třžištěm se neustále proplétají drobní nosiči. Hory pytlů s koření buď tlačí na vozech, nebo nosí na ramenou do vyšších pater, kde jsou skladiště. Bytí v plné přítomnosti je naprosto nezbytné, jinak by člověk skončil s boulí, či přejetou nohou.

V Indii se stále něco děje a v momentě, kdy přestane mysl hodnotit a bojovat, vezme nás  laskavý, organický proud pestrého dění pod křídla a bezpečnem dopraví na požadované místo určení. Spolupráce tu není jen vznešený ideálem, ale každodenní realitou. ❤️