Fotogalerie

VRINDÁVAN
Do Vrindavánu se mé srdce obzvlášť těšilo - místo Krišnova dětství a domov Bhakti Margy v Indii. ❤️ Hlavním důvodem naší návštěvy ale bylo předání finančního daru místní škole pro nejchudší dívky, kde jsme všem 1500 školačkám zaplatili oběd. Byla to ohromná zkušenost! Pod přístřeškem s větráky se rozrolovaly rohože, nejstarším dívky rozdaly mladším táci, z kuchyně se na voze přivezly kbelíky s vařenou rýží s luštěninami, plátky brambor v těštíčku a sladký jogurt a servírování může začít. Vše rychle odsýpá, žádné příbory netřeba, holky nám pomáhali posouvat kyblíky a my se snažili nandávat baštu co nejzručněji, aby většina opravdu skončila na připraveném tácu. Ještě čekáme na žádosti o přídavky, dívky si po sobě tácy umyjí, za půl hodinky je hotovo a můžeme se také najíst. ????
A proč tohle všechno? Na vesnicích v Indii je často ještě dívka v rodině považována za přítěž. Zajistit jí alespoň nějaké věno a provdat ji, znamená pro rodinu velkou finanční zátěž, navíc po svatbě patří do rodiny manžela a tak z ní rodina “nemá žádný užitek”. Vzdělání a čas strávený ve škole jsou pro chudou rodinu zbytečný luxus. Zakladatel školy si v 90tých letech uvědomil, že bude-li pouze krmit hladové děti, lepší budoucnost jim tím nikdy nezajistí. Rozhodl se obě iniciativy spojit - děti nejprve nasytit a potom je něco naučit, protože s prázdným žaludkem lezou vědomosti do hlavy jen stěží. ???? Potkáte tu nejmenší školkové děti, plné radosti, dospívající dívky ve slušivých modrých šatech, které se s každým nadšeně fotí, až po téměř dospělé slečny, které si nás prohlížejí s jemným studem. Vůbec by vás nenapadlo, že většina těchto čistě oblečených, usměvavých dívek žije v těžkých podmínkách třeba jen s maminkou kdesi v chajdě za městem. Šaty, školní pomůcky i obědy každé z nich podporuje zahraniční sponzor 45 dolary měsíčně. Škola dokonce udržuje speciální fond, který rodinám po ukončení studia vyplatí dostatečně velkou sumu (v přepočtu našich necelých 7000Kč), aby bylo zajištěno, že rodiče budou dívky podporovat a dovolí jim absolvovat úplnou školní docházku, tedy včetně střední školy. Hladký provoz a mnoho sebevědomých absolventek dokazuje úspěšnou 20ti letou praxi školy. Některé z nich už tu dokonce pracují jako učitelky. Nejdůležitější však je, že vzdělání dává základ svobodnému rozhodnutí o budoucnosti - dále studovat, možnost najít si práci a přispívat do rodinného rozpočtu, nebo se z vlastní vůle vdát a mít děti. Projekt této školy znovu nádherně dokazuje, že spojí-li se v lásce lidský záměr nesobecké pomoci, dějí se zázraky. ❤️
Možná si říkáte, že je to v Indii jeden srdeční zážitek za druhým a máte pravdu. Milost, která nám tu byla v pozdním odpoledni dopřána však předčila mé nejsmělejší sny! Už doma, při plánování cesty, jsem si přála navštívit Gurudžího ašrám Giridhari Dham a Tim mému přání rád vyhověl. Předem jsem napsala do ašrámu e-mail, zda bychom se mohli přijít s celou skupinou podívat. Odpověď byla kladná, ale když jsme o půl čtvrté přišli, božstva ještě odpočívala za závěsem, zastihla jsem jen hudebnice, které pilně zkoušely na večerní oslavy Navarátrí, oddaná se, kterou jsem se domlouvala, byla v Německu a zdálo se, že o nás nikdo nic neví. ????Neklesla jsem na duchu, oznámila jsem skupině, že asi zvolíme jiný program a byla jsem ráda, že jsem tu osobně alespoň mohla být. ???? V tu chvíli se otevřely dveře a všichni jsme mohli vstoupit. Bylo horko a mramorová podlaha chrámu příjemně chladila. Usadili jsme se, jedna z oddaných nám přinesla na uvítanou kalíšek vody, mističku s voňavým, lahodným, sladkým prasádem a vyřídila, že Swamini VishwaMohini tu bude hned, že o nás ví! Třesoucím se hlasem jsem v mezičase trochu povídala o Gurudžím i o prvním setkání s Ním, než nás zářivý úsměvem přivítala sama Swamini. Přemístili jsme se do klimatizované místnosti a k mému velkému překvapení tu v Indii byl i Swami VishwaPranthapa z JAR a i on nám věnoval svůj čas! Návštěva se proměnila v hodinový, kouzelný satsang plný božských příběhů, osobních zkušeností, niterných zamyšlení, hlubokých uvědomění i láskyplného Rádhé kirtanu. ???? Ani nevím, jak se mi podařilo celý satsang nějak srozumitelně překládat. Mysl byla absolutně prázdná, srdce překypovalo radostí a každá buňka v těle vybrovala nadšením. Po něžném objetí a mateřském polibku na čelo od Swamini jsem se jako ve snu odebrala k otáři, poklonila Giridhárimu a s podlomenými koleny vyšla zpět do jasného slunce. Nadpozemský zážitek, nadpozemský Vrindaván. ❤️????