Fotogalerie

AGRA
Je notoricky známý, denně k němu proudí davy turistů, každý ho už někdy na fotce viděl, přesto když k němu přicházíte, působí jako křehký, snový přelud vystupující z ranního oparu - Tádž Mahal. To ráno jsem byla mrzutá. Špatně jsem spala, znovu jsme vstávali už v 5h, tíživě na mě doléhala únava předchozích dní a kdybych nemusela tlumočit, klidně bych si návštěvu profláknutého monumentu nechala ujít a raději zůstala v posteli. Jsem ráda, že jsem to neudělala, protože Tádž Mahal za úsvitu rozhodně stojí za návštěvu.
Byl jednou jeden indický král, který měl 4 manželky. Tři z nich byly muslimského původu a jedna hinduistického - tu miloval nejvíce a právě ta mu předčasně zemřela spolu s jejich 14. dítětem. Než však vydechla naposledy, ptala se svého muže: “Byla jsem Ti oddanou manželkou a dala jsem Ti 13 dětí, co jsi pro mne Ty kdy udělal velkého?”. A tak se započala výstavba nějvětšího pomníku lásky, jež trvala celých 22 let a je skutečným divem světa. Monumentální vstupní brána odhaluje rajské zahrady, které obkolupují smetanově bílé mauzoleum. Ptáci vítají nový den, slunce pomalu vykukuje zpoza mraků, zahrady jsou poloprázdné a mě začíná probouzet k plnému vědomí krása celé této pohádkové scenérie. Tádž Mahal je vystavěn z červeného pískovce, ale pokryt je bílým mramorem. Do mramorového základu jsou vsazeny různě barevné polodrahokamy. Květinové motivy a klikatě se proplétající arabské písmo s úryvky z koránu tvoří jedinečnou výzdobu obřího monumentu. Slavné místo prostupuje zvláštní, láskyplný klid, obzvášť silný na straně s výhledem na posvátnou řeku Yamunu. Král zamýšlel na druhém břehu nechat vystavět totožné mauzoleum jen v černé barvě a spojit oba monumenty zlatým mostem. Syn však nesdílel otcovu vášeň pro utrácení peněz a nechal otce uvěznit. Ze zamýšleného druhého mauzolea se dodnes zachovaly viditelné základy a milenci spolu bok po boku odpočívají v úrtobách obdivovaného pomníku lásky.
V Agře prý platí zákon, že každý turista, který navštíví Tádž Mahal, si musí také prohlédnout buď kamenickou dílnu, nebo tkalcovnu koberců. Vybrali jsme si koberce. Tká se technikou převzatou z Persie a nad precizní výrobou zůstává rozum stát. Při běžném tempu tkání nelze ani okem postřehnout, že se vlastně v natažené osnově provléknutím vytvoří uzlík a vlákno se hbitě nožem odřízne. Přední strana vypadá jako hustá srst ovce, ale zezadu se už jasně rýsuje požadovaný vzor. Indická vláda různými způsoby pomáhá, aby bylo toto tradiční řemelo zachováno. Rodině řemeslníků jsou poskytnuta vláka bavlny, nebo hedvábí, dostatečný čas na zhotovení koberce, plat v průběhu tkaní i částka za odevzdání hotového polotovaru. Takový koberec se potom dále ručně vymazluje. Nejprvě je nutné ho pořádně vyčesat, aby se zbavil jemných, přebytečných chloupků, podle složitosti vzoru zastřihnout výšku chlupu, vyprat a usušit na slunci a nakonec narovnat jednotlivá vlákna pěkně do pozoru. Výroba většího koberce může zabrat klidně rok. Po této exkurzy výrobním procesem nás vzali do prodejny. Nakupování je v Indii skutečným rituálem. Teprve když jsme všichni pohodlně usazeni, máme masala chai, oříšky a brambůrky, pak může začít přestavení kobercové nádhery. Pomocníci svižně rozrolovávají koberce nejrůznějších velikostí, vzorů i barev a celá naše skupina vzdychá úžasem. Oči přecházejí, čas příjemně plyne a polovina z nás nakonec spokojeně přihlíží, jak se jim na cestu domů balí jeden z těchto indických skvostů.
Nakupování v Indii mě hodně bavilo. Prvně na vás má obchodník vždy dostatek času, nikam se nespěchá, hodně se povídá a hodně se nasmějete. Splní vám tady každé přání. Když jsem si vybírala sárí, chtěla jsem pod něj i ladící tričko čoli, jenže to mi bylo velké. Než jsem se nadála, přiskočil ke mně drobný muž s metrem, oměřil hrudník, ruce a za 10 minut jsem měla upravené čoli na míru. V jiném obchodě jsme se ptali, zda je možné platit kartou. Odpověď od staršího pána zněla: “Ano, můžete, ale musíte sami, já s tím neumím.” Poslal nás sednou si na zem za pult ke kase, do terminálu jsme naťukali domluvenou částku a odeslali platbu. Sdrečný majitel se ani neobtěžovat nás kontrolovat, nebo se ujistit, jestli platba vůbec proběhla. ????
Přivezla jsem si domů mnoho krásných věcí a když se na ně teď podívám, nevidím jen kousek oblečení, ale vidím celý příběh, který se k němu váže - od příchodu do obchodu, přes hory ukázaných výrobků a milého povídání o rodině a dětech, až k tomu pravému kousku, jež si získal mé srdce. Mnohokrát jsem tu od obchodníků slyšela: “Peníze nejsou důležité, vztah s druhým člověkem je to, na čem opravdu záleží.” Jedna z dalších ohromujících krás Indie.